Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Srdeční šelesty jsou abnormální srdeční ozvy vznikající ve chvílích, kdy část krve proudí přes srdeční chlopeň (která by za normálních okolností měla být pevně uzavřena) a vytvářejí přitom natolik hlasitý zvuk, že je slyšitelný fonendoskopem či stetoskopem. Existuje mnoho různých typů srdeční šelestů; jejich správné rozlišení je důležité při diagnostice různých onemocnění srdce a chlopenních vad. Viz také šelest.

Ušní šelest je jiný název pro tinnitus. Viz také ucho.

Šelest je obecně nějaký abnormální zvuk v těle. Někteří autoři jej definují jako zvuk, který vzniká prouděním vzduchu nebo krve skrze zúžené místo, ale například ušní šelest tuto definici nesplňuje. Viz také srdeční šelesty, třecí pleurální šelest.

Třecí pleurální šelest je abnormální zvuk, který je slyšitelný pomocí stetoskopu (během dýchání) v případě, kdy parietální pleura a viscerální pleura po sobě nekloužou tak hladce, jak by za normálních okolností měly. Třecí pleurální šelest vzniká pohybem zanícených a zdrsněných částí pohrudnice vzájemně proti sobě. Lékaři tento zvuk někdy popisují jako „skřípavý“, „vrzavý“ nebo podobný „zvuku vydávanému při chůzi po čerstvém sněhu“.

Srdeční frekvence neboli HR (zkratka pochází z anglického názvu heart rate) je počet srdečních stahů (tedy úderů srdce) za jednotku času, nejčastěji za minutu. U zdravého dospělého člověka je klidová srdeční frekvence přibližně 60–80 tepů za minutu. Sportovci mají klidovou srdeční frekvenci obvykle nižší než běžná populace, neboť jejich srdce je „trénovanější“. Při fyzické zátěži srdce zvyšuje svou frekvenci až na cca 200 úderů za minutu – a dokáže zvýšit i svůj tepový objem, tedy množství krve vypuzené během jednoho úderu. Viz také tepová frekvence, dechová frekvence, srdeční rytmus, tepový objem a další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz srdeční frekvence.

Srdeční dutiny je souhrnné označení pro levou síň, levou komoru, pravou síň a pravou komoru.

Převodní systém srdeční (lat. systema conducens cordis) zajišťuje stimulaci a vedení vzruchu v srdci. Aby srdce mohlo vhánět krev do těla, je nutné, aby docházelo ke koordinovaným stahům buněk jednotlivých síní a komor, které se musí v rámci každé z nich současně stáhnout či uvolnit. Viz také atrioventrikulární uzel, sinoatriální uzel, Hisův svazek, Purkyňova vlákna, Tawarova raménka.

Srdeční rytmus je pravidelné střídání systoly (stahu neboli kontrakce srdečního svalu) a diastoly (uvolnění neboli relaxace srdečního svalu). Srdeční rytmus je udáván převodním systémem srdečním. Je-li srdeční rytmus narušen, hovoříme o arytmii. Viz také srdeční frekvence.

Srdeční selhání je stav, kdy srdce není schopno čerpat dostatečné množství krve do ostatních částí těla. Může se jednat o chronické srdeční selhá(vá)ní, při kterém se tento jev vyvíjí dlouhodobě, často s postupným zhoršováním stavu, nebo o akutní srdeční selhání, k němuž dochází náhle (např. vlivem akutního infarktu myokardu nebo plicní embolie). Srdeční selhání může mít nicméně řadu příčin, většinou chronických; nejčastějšími příčinami jsou hypertenze a ischemická choroba srdeční.

Chronické srdeční selhání je srdeční selhání, které trvá již tři měsíce nebo i déle. Zpočátku se může vyvinout bez významných příznaků, přičemž však dochází k pomalému zhoršování srdeční funkce až do okamžiku, kdy se u pacienta náhle objeví akutní srdeční selhání. V takové situaci musí být postižený obvykle urgentně hospitalizován.